Málo jsem tušila, když jsem se přihlásila na Tellington TTouch kurz, že mě dřív nebo později čeká setkání i s jinými zvířaty než jsou psi, kočky, koně, oslíci, králíci, slepice a morčata.
Myslím, že to možná je specialita pouze TTouch programu v Anglii, na farmě ve Farmborough, nevím. Říkají tomu „Dopoledne s exotickými zvířaty“.
Kdo už to zažil, se buď těšil nebo si domlouval aktivity s jinými, neexotickými, zvířaty. Kdo to ještě nezažil, probudil se v den D se šimráním v břiše. Co nás dnes čeká? Pamatuji si přesně ty chvíle, kdy Steve, opatrovatel zvířátek, začal nosit do místnosti různé přepravky, klece a krabice. Vše zakryté tak, že jsme často mohli jenom hádat kdo je uvnitř. Když bylo vše rozestavěno a všichni usazeni, začal nám postupně představovat jednotlivá stanoviště a jejich obyvatele. Fascinovaně jsme se dívali, jak bere do náruče a do ruk různé tvorečky od dikobrazice, skunčice, surikaty, přes různé druhy papoušků po hady, želvy, šneky a štíry.
A pak jsem ji uviděla. Byla tam, úplně na druhé straně, v rohu. Moje oči se od ní nemohly odtrhnout a já cítila, že v místnosti začíná být málo kyslíku. Lady Gaga! Nikdo mi to neřekl! Dýchala jsem rychle a očima hledala únikový otvor. Ona a já v jedné místnosti? To nikdy!
Osm noh…nebo osmdesát? Velikost přes celou dlaň, moooc očí a hýbala se. Žádná atrapa.
Cítila jsem, jak moje tělo najíždí do stresového módu a nemůže se hnout. Nepamatuji si nic, co v tu chvíli Steve říkal. Moje oči byly upřené jenom na ní. Hlavně, aby mu nespadla a někam se nerozběhla. Čas jakoby se zastavil. Až v okamžiku, kdy byla Lady Gaga zpátky zavřená ve svém hnízdečku, začala jsem registrovat okolí a možná se i poprvé nadechla.
Po představení všech tvorečků jsme dostali pokyn vybrat si stanoviště dle naší libosti a zkusit něco z TTouch se zvířetem, které ho obývalo. Je vám asi jasné, kam jsem neběžela. Ráno jsem si ale moc užila a po navštívení několika různých stanovišť mě začala přepadat zvědavost. Po očku jsem Lady Gaga totiž celou dobu sledovala a s tím také i to, jak o ní Steve každému vypráví, jak si ji lidé berou do rukou, hladí a smějí se. Všichni zůstali celí a dokonce to vypadalo, že se dobře baví.
Jak se čas blížil k poledni, přistihla jsem se jak levituji blíž a blíž obávanému místu a jak můj červíček zvědavosti nahlodává a nahlodává…“běž to zkusit, vždyť na ni nemusíš sahat, jen se z blízka podívej, utéct můžeš vždycky“. A přesně jak to známe u psů, když si nejsou něčím jistí, i já jsem se blížila natažená jako žížala, abych mohla případně rychle vzít nohy na ramena a uklidit se do bezpečné vzdálenosti.
Zvědavost je silný motor a tak neuplynulo víc než pár minut a já se našla sedící na židli vedle Steva, který mi začal vyprávět o tom, jak tarantule žijí, co potřebují, jak se chovají když jsou relaxované, jak se chovají když se trochu bojí a jak se chovají když se hodně bojí.
Joo já to neřekla? Lady Gaga je tarantulí dáma. A pavouky, byť jen ty malé domácí, já odmalička nerada.
A jak Steve vyprávěl a vyprávěl, najednou ji držel v ruce, pár centimetrů ode mne a prý jestli si ji nechci vzít. No nechci! Samozřejmě! A tak vyprávěl dál a já se na ni dívala a najednou nebyla tak hrozivá a ošklivá. Najednou to byl tvoreček, který má svoje potřeby, svůj styl života, svoje obavy a mnoho komunikačních signálů.
Zase se ozval hlásek v mé hlavě. Šeptal, že takovou příležitost už nemusím mít…“zkus to, zkus“. Domluvila jsem se se Stevem, že on bude držet Lady Gaga a jen „JEN!“ mi položí svoji dlaň do mé. Přivřela jsem oči, natáhla dlaň a čekala. Ucítila jsem tíhu jeho ruky s pavoučicí na mé. Moje srdce tlouklo jak o závod, ale snažila jsem se dýchat pravidelně a klidně. Byl to zvláštní zážitek. Silný a vůbec ne nepříjemný.
Říkáte si, že to už by pro dnešek stačilo, že?
Jenže, já napumpovaná hormonálním koktejlem, podpořena prvním úspěchem…všichni jsme přežili…jsem se rozhodla, že si na ni sáhnu. Prostě to dám. Steve uchopil Lady Gaga do své dlaně jako největší poklad a podepřel mi moji dlaň. Asi, abych neucukla a nepustila ji, ale ten pocit byl tak ujišťující. Moje kamarádka se postavila za mě a začala mi dělat jemné TTouch doteky na ramenech a šíji. V tu chvíli jsem věděla, že to zvládnu.
Znovu jsem přivřela oči, nadechla se, vydechla a ucítila jsem na své dlani něco tak hebkého, jako by mi do ní položil malého křečka. Čekala jsem nepříjemné pocity, nepříjemnou texturu a místo toho tohle. V ten okamžik jako by se ve mně něco zlomilo. Strach byl pryč. Dívala jsem se na Lady Gaga, ale už to nebyl pohled plný obav, byl to pohled zkoumavý, naplněný údivem a úžasem.
To dopoledne jsem s ní už zůstala a vyzkoušela si na ní jemné doteky štětečkem i prstem. A každou další návštěvu jsem se těšila, že ji zase uvidím a budu si ji moct „pochovat“. Efekt tohoto zážitku na sebe nenechal dlouho čekat. Najednou už pavouci nebyli problém a ještě navíc tak malí…cha.
Dnes si ze mě můj partner dělá legraci, že u nás umírají pavouci na stáří, protože žádného ani nezabíjíme, ani nestěhujeme pryč.
Ten den pro mě byl poučný hned z několika důvodů. Nejen, že jsem přestala mít strach z pavouků a jiné havěti, ale během jednoho dopoledne jsem se našla hned v několika psychických, emocionálních a fyzických stavech. Připomněla jsem si, co dělá stres se mnou, jak rychle se mění moje reakce na něj a jak moc mi pomohl vědomý TTouch dotek při hledání odvahy.
Comments